Internet jako žrout času

Už dávno jsou pryč doby, kdy lidé byli schopni žít bez mobilů a televize. Mnozí na tyto časy vzpomínají a chtěli by čas vrátit zpět. Bohužel to nejde, a tak se holt musí člověk smířit s tím, co je nyní.

mobilní telefon

Asi takový příklad z běžné rodiny žijící v dnešní době. Člověk ráno vstane. Možná se vám to zdá jako klasika a divíte se, proč to tu vlastně vůbec zmiňuji. Ale uvědomte si, co asi člověk udělal pár vteřin předtím, než se zvedl z postele. Ano, správně. Vypnul budík, který měl ovšem nastavený na mobilu. Pokračuje tedy ráno, u snídaně si přečte zprávy, které ovšem nečte z papírových novin, jak bychom asi čekali, ale opět z mobilu a samozřejmě za pomoci internetu. Dále jde do práce, kde si sedne k počítači a pracuje opět s elektrotechnikou. Během dne si párkrát s někým zavolá a napíše. Asi je velmi zbytečné tu uvádět dnešní sociální sítě typu Facebook, Skype a další. Možná, že vám to ani nepřijde, ale zkuste si schválně spočítat, kolik času vás vezme koukání do mobilu. Pár minut to jistě nebude, v horším případě to bude několik hodin.

Když přijde domů z práce, místo toho, aby se věnoval rodině, opět tráví čas na internetu. A co na něm vlastně dělá? Vždyť tu nalezne vše. Od zpravodajství, přes počasí, již zmiňované sociální sítě, hry a veškeré informace, které potřebuje. Večer odloží mobil, ale přesune se k televizi či k notebooku. Bohužel takto to vypadá v mnoha českých rodinách.
studium na notebooku

Další problematickou skupinou jsou samozřejmě děti. Byla jsem přímo šokována, když jsem od mladého páru zaslechla, že dávají dotykový mobilní telefon dvouleté dceři. Prý na něm hraje hry.

V dnešní době se s internetem setkáme i v mateřské škole. V nejedné třídě mají děti svůj malý stolní počítač. Slouží k výuce. Podobně je tomu na základních školách, kde děti využívají internet ke studiu.

Myslím si, že je tedy hlavně na rodičích, v kolika letech dítě pustí k počítači. Aneb kdo jednou zakusí, už jinak nechce.