Houpací křesla – pohodlí i trocha zábavy

Houpala se v něm v dětství vaše babička? Nebo hrdina oblíbené detektivky? Každopádně jestli jste to někdy také zkusili, musíte uznat, že houpat se v křesle vůbec není špatné odregování. Houpavý pohyb uklidňuje, relaxace po náročném dni je to perfektní. Na takovém křesle se dá číst, pospávat, nechat se unášet hudbou nebo si vzít notebook a v poklidu se soustředit na práci. Křeslo se hodí na horskou chatu, jakoukoli jinou chatu nebo i do panelákového bytu
houpací křesla
 
Jaký je výběr?
 
Houpat se můžete na více způsobů. Buďto klasicky na dvou lyžinách, na kterých se křeslo pohybuje dopředu a dozadu. To je nejblíže křeslům z dob minulých. Musíte si u toho ale dát pozor, protože lyžiny mají pochopitelně konec a převážit se opravdu nechcete. V tomto duchu existují i houpací židle, jež se ale už zdají dost velkým výstřelkem.
 Oproti tomu odlišný design mají křesla na pružinách, na kterých se s trochu snahy dá houpat i do stran. A pokud vyhledáváte absolutní volnost, kupte si závěsnou houpačku. Může se věšet na strop, některé mají i speciální konstrukci, takže se hodí na zahradu.
Koupit se dají i houpací křesla dětská, chcete-li, aby se i vaše ratolest pěkně pohoupala a lépe se jí spinkalo.
pražená kukuřice
Materiálově je také z čeho vybírat, křesla jsou dřevěná, kovová, umělohmotná nebo ratanová. Ratanová jsou logicky lehčí a tedy se s nimi dobře zachází, ratan si můžete vybrat přírodní nebo umělý, kde cena je pochopitelně úměrná přírodnosti. Dřevěná a kovová křesla víc vydrží.
 Sedačka a opěrka může být v jednom kusu, což je ze zkušenosti pohodlnější nebo z kusů dvou. Pozor dávejte na příliš rovnou opěrku, protože s tou se kýženého pohodlí nedočkáte a zdravých zad také ne. Ke křeslu se někdy prodává i podnožka, která také stojí za hřích.
Ať už zvolíte jakkoli, přeji vám hodně klidných, nerušených večerů a příjemné pohoupání.

Jak zachránit vitamíny

Každý rok bohužel není taková úroda, jak bychom si představovali a my ten další rok raději zasadíme o pár rajčat nebo o pár řádků mrkve nebo petržele více, abychom jí měli dost. Stejné je to i s ovocem. Některý rok květy zmrznou, nebo včely neopylují květy a není žádná úroda a ten další rok je zase moc velká. Co s ní uděláme, když ji nestihneme zkonzumovat?
Dobrým řešením může být konzervace, která nám zároveň zajistí tolik potřebné vitamíny na zimní období.
kompoty ve skle
Teď jen, jestli jsme na zavařování připraveni. Jestli máme potřebné množství sklenic a víček a také zavařovací hrnec s teploměrem. Tady vznikají nové nápady, jak zavařovat sklenice třeba v troubě nebo v myčce. Pokud máme sklenice s víčky, můžeme začít. Pokud budeme zavařovat kompoty, potřebujeme hrnec na svaření cukru s vodou podle návodu, dále naběračku a trychtýř se širokým otvorem, který nám zajistí, abychom si neušpinili sklenice. Budeme pak mít méně práce s čištěním hrdla sklenice. Jakmile máme ovoce zalité nálevem, zavřeme sklenice.

Jestli máme sklenice se šroubovacím uzávěrem, tak je utáhneme, jestli máme klasické omnia sklenice, musíme víčka zavřít hlavou. Pak naskládáme do hrnce, zalijeme vodou, která by měla mít přibližně stejnou teplotu jako naplněné sklenice a pomalu zahříváme až na sterilizační teplotu. Na tomto stupni zahříváme obsah hrnce potřebnou dobu. Po uplynutí této doby sklenice vytáhneme kleštěmi na vytahování sklenic z horké vody a necháme vychladnout.
sklizeň ze zahrady
Větší práci budeme mít s výrobou různých zeleninových směsí. Tato konzervace obnáší strouhání, vaření, mixování, pasírování a zavaření. Ke správnému poměru hlavních ingrediencí budeme určitě potřebovat kuchyňskou váhu. Příkladem nám může být například výroba domácího kečupu, který vyrábíme z rajčat, cibule a jablek. Rajčata nakrájíme na čtvrtiny, cibuli oloupeme a taky nakrájíme na menší kousky a jablka rozkrájíme na čtvrtiny a vybereme jádřince. Všechno dáme do většího hrnce, přidáme pochutiny a koření a dusíme. Necháme vychladnout tak, abychom mohli kečup namixovat. Po mixování přecedíme a nalijeme do skleniček. A pak už následuje jen zavařování, a to už známe.

Co všechno se dá vyrobit

Zájem o ruční práce začíná pro většinu děvčat už v mateřské škole. Tehdy se v nich probouzí kreativita, která je bude doprovázet celým životem. Během školní docházky se postupně seznamují s materiály a technikami, které jsou pro textilní tvorbu nezbytné. Ať už to jsou kousky látek, které se dají využít při tvorbě oblečení na panenky či prostírání do jejich pokojíčků. Či zbytky bavlněných přízí, které poslouží k výuce háčkování či pletení. Bavlnky zase inspirují k výšivkám, kterými už lze dozdobit i kousky vlastního oblečení. Všechny tyto dovednosti ženy nejvíce zúročí při zařizování vlastní domácnosti. Tvorba nového domova je tou nejvíce inspirativní. Od šití záclon, závěsů, prostírek či výrobě polštářků. Časem se přidá zhotovení či úpravy oděvů pro děti a pletení ponožek pro vnoučata.

Ruční tvorba na šicím stroji

Z kousku látky, příze, bavlnky či klubíčka vlny

 
Patchworkje v současné době jedna z nejoblíbenějších textilních technik. Jde o sešívání malých a různě barevných kousků látek. Využít se dají veškeré odstřižky, kterých je v každé domácnosti habaděj. Dají se z nich vytvořit nejen pomůcky do kuchyně, jako jsou prostírky a chňapky, ale i deky, koberečky, polštářky, nákupní tašky. Hračky, ušité touto metodou, jsou dětmi hodně oblíbené. Při troše šikovnosti jde patchworkem vyrobit i vánoční ozdoby.
 
Pleteníje dovednost, kterou se učí zvládnout děvčata už na základní škole. Na konci minulého století se pletení stalo téměř nutností, protože na oděvním trhu tyto výrobky chyběly. A tak si módní šály, čepice či svetry musely ženy uplést vlastníma rukama. Mnohé si proto tenkrát zakoupily i pletací stroje. V současné době je pletení jedna z nejoblíbenějších prací všech babiček. A vnoučátka ocení jak pletené ponožky, tak huňatou čepičku.
 Ruční tkaní na rámu
Výšivkou je možné dodnes zkrášlit nejednu textilii a dodat jí originalitu. Touto technikou si děvčata dozdobují kapesníčky do tanečních či dárkové balíčky pro své nejbližší. Je to technika, kterou sice v současnosti nahrazují stroje, ale ruční výšivka má pořád svoje kouzlo.