Německý ovčák

Už jak z názvu rasy vyplývá, její původ sahá až do samotného Německa. Je považováno za to nejrozšířenější plemeno a to nejen u nás, ale hlavně ve světě. Kromě toho, že je vhodné jako domácí mazlíček, hojně se také využívá jako policejní pes. Pokud vám přijde německý ovčák podle obrázků povědomý, pak je to možná tím, že hodně hrají v krimi seriálech nebo filmech.
Rasa existuje od 19. století a v době svého vzniku se nejvíce používala jako ovčácký pes.
štěňátko vlčáka
Bohužel v dnešní době je menší problematika v jejich chovu. Mají totiž zkosenou záď a hrb na hřbetě. Vzniklo to kvůli špatné selekci jedinců. I tak jim to ale na jejich vzhledu nijak neubírá na kráse. Nikdo přece nemůže být dokonalý.
Lidé, kteří si německého ovčáka pořizují jako domácího mazlíčka, si často neuvědomují, že tahle rasa velmi ráda pomáhá a slouží svému pánovi, takže je důležité, abyste s ním něco podnikali a nabízeli mu tím alespoň nějakou činnost. Bylo by dobré se s ním alespoň přihlásit na nějaký výcvik nebo trénink, který se bude zabývat například stopováním nebo poslušností. Musí totiž alespoň něco dělat, protože by mohl jinak velmi zlenivět.
Kromě toho, že se využívá jako policejní pes má své využití i jako slepecký nebo stopovací.
Německý ovčák
Pokud jste někdy byli na soutěži v poslušnosti, pak jste mohli vidět, že němečtí ovčáci často vyhrávají první místa, protože jsou opravdu velmi poslušní. Kromě toho, že se nechává rád učit je také inteligentní a díky tomu se dokáže rychle učit novým dovednostem. Není žádnou novinkou, že potřebují být hodně v kontaktu se svým pánem.
Určitě je zajímavé, že feny jsou pracovitější a mají větší chuť k práci než pes. Pes je ale zase tvrdší a má větší sílu.
Uplatnění německých ovčáků je možné prakticky všude.
Lidé si jej ale často pletou s belgickým ovčákem. Ten je ale menší, rychlejší a méně mohutnější.
Pamatujte tedy na to, že pokud byste si jej chtěli koupit, opravdu s ním musíte alespoň občas něco podnikat. Potřebuje to a rozhodně vám za to bude vděčný.

Jen to nejlepší bio


O bio produktech se hovoří snad na každém našem kroku, jsou už naštěstí zcela běžné dostupné nejen ve specializovaných obchodech, na internetu najdeme spoustu dobrých rad a tipů, jak je zpracovat, ať už ve studené nebo teplé kuchyni.

food-photography.jpg

Co je vlastně bio

To, co je opravdu bio, by mělo mít rostlinný nebo živočišný základ, např. zelenina nebo ovoce by neměly být chemicky ošetřeny (žádná uměle vyrobená hnojiva, chemický postřik apod.), k jejich ošetření by se měli používat ekologické prostředky. Stejně tak by tomu mělo být i při chovu hospodářských zvířat, která by měla být krmena pouze kvalitním krmivem bez jakéhokoliv zásahu chemicky upravených produktů.

Biopotravina, jak její označení napovídá, je tvořena bioproduktem, všechny takové výrobky by měly mít značku, dle které poznáme, že se jedná o výrobek bio. Při nákupu bio produktů bychom měli věnovat pozornost jejich označení, což je upraveno i zákonem. Všechny takové produkty by měly mít certifikát a poznáte je podle označení „BIO“ a „KEZ“.

Nejčastější bio produkty

Staletí používaná bílá mouka je postupně nahrazována moukou zdravou (jáhelnou, rýžovou), to se dotýká hlavně chleba a pečiva, což je nejen zdravé, ale pro lidi, kteří musí držet bezlepkovou dietu, i naprosto nezbytné. I klasické české přílohy, jako jsou knedlíky, se dají uvařit ve formě zdravější a pro organismus přijatelnější formě, jedním z příkladů jsou jáhlové knedlíky. Z jáhel se dá připravit i výborné rizoto. Oblíbenou přílohou je i kuskus, který se dá připravit v různých variantách nebo cizrnový hummus (vhodný pro přípravu pomazánek). Výbornou variantou pro lehký letní oběd je i cizrnový salát.
bio chléb.jpg

Nejen bio jídlo

Kromě potravin můžete i svoji domácnost vybavit bio produkty, může to být kosmetika stejně dobře jako prostředky určené k úklidu, které jsou navíc neškodné i pro životní prostředí.


Jak zachránit vitamíny

Každý rok bohužel není taková úroda, jak bychom si představovali a my ten další rok raději zasadíme o pár rajčat nebo o pár řádků mrkve nebo petržele více, abychom jí měli dost. Stejné je to i s ovocem. Některý rok květy zmrznou, nebo včely neopylují květy a není žádná úroda a ten další rok je zase moc velká. Co s ní uděláme, když ji nestihneme zkonzumovat?
Dobrým řešením může být konzervace, která nám zároveň zajistí tolik potřebné vitamíny na zimní období.
kompoty ve skle
Teď jen, jestli jsme na zavařování připraveni. Jestli máme potřebné množství sklenic a víček a také zavařovací hrnec s teploměrem. Tady vznikají nové nápady, jak zavařovat sklenice třeba v troubě nebo v myčce. Pokud máme sklenice s víčky, můžeme začít. Pokud budeme zavařovat kompoty, potřebujeme hrnec na svaření cukru s vodou podle návodu, dále naběračku a trychtýř se širokým otvorem, který nám zajistí, abychom si neušpinili sklenice. Budeme pak mít méně práce s čištěním hrdla sklenice. Jakmile máme ovoce zalité nálevem, zavřeme sklenice.

Jestli máme sklenice se šroubovacím uzávěrem, tak je utáhneme, jestli máme klasické omnia sklenice, musíme víčka zavřít hlavou. Pak naskládáme do hrnce, zalijeme vodou, která by měla mít přibližně stejnou teplotu jako naplněné sklenice a pomalu zahříváme až na sterilizační teplotu. Na tomto stupni zahříváme obsah hrnce potřebnou dobu. Po uplynutí této doby sklenice vytáhneme kleštěmi na vytahování sklenic z horké vody a necháme vychladnout.
sklizeň ze zahrady
Větší práci budeme mít s výrobou různých zeleninových směsí. Tato konzervace obnáší strouhání, vaření, mixování, pasírování a zavaření. Ke správnému poměru hlavních ingrediencí budeme určitě potřebovat kuchyňskou váhu. Příkladem nám může být například výroba domácího kečupu, který vyrábíme z rajčat, cibule a jablek. Rajčata nakrájíme na čtvrtiny, cibuli oloupeme a taky nakrájíme na menší kousky a jablka rozkrájíme na čtvrtiny a vybereme jádřince. Všechno dáme do většího hrnce, přidáme pochutiny a koření a dusíme. Necháme vychladnout tak, abychom mohli kečup namixovat. Po mixování přecedíme a nalijeme do skleniček. A pak už následuje jen zavařování, a to už známe.